ANO!

Svatba. Společnost nás nutí k tomu, abychom si i v 21. století mysleli, že svatební obřad je naplnění každého ženského života. Na to slyší i většina služeb spojená se svatbou. Vše je tak desetkrát dražší, když řeknete ono "kouzelné" slovíčko svatební. 

Ondřej a já jsme se rozhodli, že se vezmeme, i když jsme docela mladí a dnes to není tak časté. Mě je 21 a Ondřejovi 24. Všichni z toho byli v šoku: "V dnešní době? Proč se budete brát? Jseš těhotná? Chcete si vzít půjčku?" Ne, prostě jsme se rozhodli, že naše láska by si zasloužila svatbu a vzájemný slib na věčné časy. Naše mládí a touha pořád cestovat nás nějak svedla z cesty plánovat svatbu dopředu. Dva týdny jsme se po nejrůznějších zmatcích (zrušení místa svatby, někteří hosté nemohli přijít) jsme se rozhodli. "Jdeme do toho, termín platí!" Řekli jsme skálopevně přesvědčeni rodičům. "A jak to stihneme?" Začali rodiče šílet. Uklidňovali jsme je, že to proběhne hladce. Svatební obřad bude venku u nádherného dubu a pak se přesuneme na zahradu Ondřejových rodičů. S Ondřejem jsme tomu pořád nějak nevěnovali pozornost. Neměli jsme prstýnky, nerozeslali jsme pozvánky, já neměla šaty na onu "zahradní slavnost". Náš klid zmizel zhruba tři dny před svatbou. Zmateně jsme se snažili zachránit situaci. 

Svatební šaty jsem měla vybrané ze salonu Fajn svatba. Rozhodla jsem se, že si účes udělám sama, nejsem zrovna nějak moc šikovná, ale za celý svůj život jsem našla jen jediný kadeřnický salon, který mi vyhovoval a to v Berlíně. Nemám ráda přehnaně složité účesy, Ondřej mě vždycky charakterizuje jako městského hipíka. Takže zvítězily přirozené vlny. Podobně to dopadlo s líčením, chtěla jsem vypadat přirozeně, jako já. Otřesný zážitek z nalíčení na maturitní ples od profesionálky mě dodnes děsí. Dále následovala svatební kytice - po trestuhodného sdělení sumy za jednu svatební kytici se rozhodla jednat zase moje ségra. Nakoupily jsme spoustu květin v květináči a ségra je naaranžovala podle posledních trendů. Můj vysněný prsten jsem nakonec objevila v Pandoře, byl jednoduchý a přitom ženský. Ondřej si vybral dřevěný od jednoho návrháře. Šaty na afterparty jsem nakonec sehnala v Zaře a na hlavu jsem si pořídila čelenku s kopretinami. 

I když jsem šla spát den před svatbou asi ve tři ráno a vstávala zase brzy, nakonec se vše povedlo. Bylo to přesně takové, jak jsme si představovali. Oslava naší lásky s rodinou a našimi 

kamarády. Prostě takový Woodstock :)

P.S.: A fotografa jsme sehnali taky den před svatbou :D Fotila Nikol Konvalinková a ještě spousta dalších kámošů. Tenhle článek je věnovaný všem, kteří pomýšlí na svatbu a říkají si, jak hrozně drahé to bude. Nenechte se strhnout a snažte se vyhnout nálepce svatební. Je to dřina, ale stojí to za to.